134/365 II. - Huťský vodopád a lanovka

Dneska jsme se vydali na delší výšlap. Po hlavní silnici jsme šli přes Horní Rokytnici ke Starému mlýnu a od něj po modré do kopce k Huťskému vodopádu.

Protože děti měly pořád dost energie, tak se rozhodlo, že půjdeme dál. Cestou jsme potkali i pár borůvek :-)

Pak jsme došli k rozcestí Huťský potok. Doprava to bylo na Dvoračky a doleva na Hoření domky (v mapě je tedy napsáno Horní domky).

No a protože na Hořeních domkách je ta menší lanovka, tak se šlo tam. Další rozcestí bylo Nad Světlankou (v mapě mám opět něco jiného - Nad Světlavkou - pak si vyberte).

Děsnou cestou z kopce (byla blátivá a rozježděná od náklaďáků) jsme došli k Hořením domkům a stavili jsme se v hospodě Skácelce. Bětka pořád říkala, že si dá polévku, i když věděla, že Honza chce hranolky s kečupem. A když je pak u Honzy viděla, tak je chtěla taky :-) Klasika :-)  Na mě zbyla ta její polévka :-)

Pak jsme pokračovali k lanovce, která byla už jen kousek. Cestou jsem si cvakla i kvítí :-)

Lanovka měla jet až za 10 minut, tak nám pánové z obsluhy popojeli se sedačkou, abysme si zatím mohli v klidu sednout. Začínaly pracovat nervy :-)  S Járou jsme nevěděli, jak to budou děti zvládat. A kdyby se něco dělo, jestli je udržíme. Seděli jsme všichni vedle sebe, já přidržovala Bětku, Jára Honzíka a čekali jsme na rozjezd. 

Nakonec byly děti víc v pohodě, jak my dva :-) Já se musela dívat na ně a na Járu, protože pohled před sebe a dolů mi vůbec nedělal dobře a radši jsem zhluboka dýchala. Až tak v polovině cesty jsem se mohla začít rozhlížet okolo. Jára udělal ze začátku asi 3 fotky a pak už foťák uklidil a bylo vidět, že už by byl taky radši na konci. Honzík by pořád na něco ukazoval, což znervózňovalo Járu, takže mu furt říkal, ať se nevrtí. Bětka se jen rozhlížela a dobrý. V jednu chvíli jsme se trochu zpomalili a maličko zhoupli. To bylo tedy něco pro mě... Zato Bětka byla naprosto nadšená a pořád říkala, že se chce ještě houpat. No není ona šílená? ;-) :-) :-)  Dolů jsme dojeli v pořádku :-)  I když děti by určitě jeli ještě jednou. Jára prohlásil, že na žádnou lanovku už nejde :-) :-)

Večer jsem dodělala tu čepičku a začla novou.

K.

133/365 II. - Harrachov

V noci byla zase bouřka. No doufám, že to takhle nebude celý týden... Ráno se pářilo z okolních lesů.

Na procházku to dneska nevypadalo, tak jsme se vydali do Harrachova, že koukneme do sklárny. Cestou začlo zase pršet a pršelo i tam. Ale chvílema se to vždy vybralo nebo jen mžilo. Takže to až tak hrozný nebylo. Ve sklárně to zvládli i Honzík s Bětkou a ani se moc neotravovali.

Ve sklárně to mají dobře sehraný, každý sklář dělá jeden úkon a pěkně jim to odsýpá. Jen tedy nevím, jestli není trochu na hlavu, když si je tam pořád někdo prohlíží a fotí.

Pak se polotovar sklenky zavěsí na "lanovku"...

 ...a frčí do pece

Pak jsme ještě nakoukli do brusírny, která je 100 let stará a je poháněná vodní turbínou. Skoro vše je původní a plně funkční. 

Venku zase nepršelo, tak jsme stihli i foto u vláčku :-)

Cestou domů jsme se stavili v místní Normě a nakoupili něco na svačinu, protože do večeře bylo ještě daleko a na další výlet to nevypadalo, protože se zase hodně rozpršelo.

K.

132/365 II.

Ve 3/4 na 3 mě vzbudila bouřka. Blýskalo se, že chvílema bylo vidět jak ve dne. Naštěstí děti spaly. I když ráno Honzík říkal, že ví, že byla bouřka. Venku už svítilo sluníčko, tak jsme po snídani vyrazili na obhlídku okolí. Nejdřív jsme se vydali do malého lesíka nad penzion. Je tam přírodní divadlo, ale viděli jsme ho jen zeshora. Divadlo už je mírně rozpadlé a už se tam asi ani nic neděje. Pak jsme vyšlápli na vrch a viděli jsme kapličku. Ale fotila jsem si ji jen z dálky, protože po tom nočním dešti bylo vše mokré a než bysme tam došli, měli bysme všichni mokré ponožky.

Pak jsme došli k nějaké cestě a obešli jsme po ní kousek Rokytnice a sešli k náměstí a pak zase k penzionu. Bylo docela horko, takže jsme se museli převléknout. 

A pak jsme zase vyrazili na druhou stranu přes potok po žluté do Horní Vsi. Šílený krpál a v tom horku fakt hrůza. No ale vyškrábali jsme se :-)  

Pak jsme to vzali zase dolů po modré....

.....a nakonec zašli do hospody U Vocta. Honzík s Betynkou si dali krůtí dinosaury s bramborou kaší, já smažený sýr s americkýma bramborama a Jára segedýn. 

Na pokoji děti prohlížely, kam se půjde zítra :-)

Po večeři jsem začla Bětce háčkovat čepičku. Vzala jsem si pár přízí a háčky.

K.

131/365 II. - Bona

Ráno jsem dobalila, co ještě zbývalo a mohli jsme vyrazit. Cesta ubíhala pěkně, docela mě překvapilo, že E65 je docela pěkná silnice a ani nebylo moc aut. Za Turnovem jsme zastavili na protažení a vyčůrání. Děti dostaly sušenku a když dojedly, jelo se dál. Někde za Železným Brodem Bětka prohlásila, že jí bolí bříško. U ní to znamená jen jedno - bude zvracet. A než Jára stačil zastavit u vhodného kraje silnice, tak už to měla v dlaních. Naštěstí je to estétka a snaží se udělat co nejmenší nepořádek ;-) No ale stejně jsme ji museli celou převléknout. No ještě, že už jsme nebyli na dálnici, to nevím, jak bysme udělali... Po pár kilometrech se ozvala stejná hláška. Naštěstí už toho nebylo moc, takže ji Jára jen otřel a s flekem na tričku usnula a spala až k penzionu. Asi to na ní byla moc dlouhá cesta, moc velké horko a moc zatáček. Honzík byl v pohodě - pořád něco povídal a nebo si zpíval.

Penzion Bona je moc pěkný a dostali jsme krásný pokoj, resp. dvě místnosti. Takže děti měly svůj pokoj, kde si mohly i v klidu hrát.

 

Pohled z balkonu :-)

Když jsem psala mamce, že bylo Bětce špatně, tak hned zabalila tři trička a jedny tříčtvrťáky a jela na hlavní poštu, aby mi to poslala. 

K.

130/365 II - Holiday

Nějak nestíhám dopsat blog. Ale jak je vidět z obrázků, tak kapsáře jsem došila. Sice mají trochu své mouchy, kde jsem trochu nepochopila návod, ale jinak jsou dobré. Teď jsem dobalila věci na dovolenou, tak budu doufat, že máme všechno :-)

Slibuju, že budu fotit, aby to tady bylo zase pěkně o 365 a focení :-) :-) 

Krásný týden, Katka