136/365 II. - ZOO Liberec

Na dnešek jsem se domluvila s Martinou, že se sejdeme v Liberecké ZOO. Bětka zvládla cestu bez bolení bříška, tak jsem si oddechla :-)

Martina s Majdičkou :-)

Tohle je slonice Rání, která je smutná, že přišla o kamarádku slonici Gaurí, která byla nemocná a nepomáhalo léčení :-(

Dneska je nějaký den zadků :-) Zebry nebyly jediné, které ho na nás vystrkovaly :-) :-)

Tahle opice dostala vyloženě indiánské jméno - "ta, co na nás dělala držky" :-) :-)  Říkají jí tak Honza i Bětka. Ona totiž skákala na sklo a pouštěla na všechny hrůzu.

Když se děti nesvezly ve vláčku v Harrachově, tak musely v tomhle :-) :-)

Bílí tygři jsou nádherní. Nejdřív jen tak pospávali a když jsme šli od tučňáků, tak tygr sváděl tygřici, ta řvala jako tygr :-) a dělala drahoty. No bodejť, před tolika lidma, že? ;-) ;-) :-) :-)

Tučňáčci postávali u skla jak maličtí žebráčci. Přišlo mi jich skoro líto. A měli nějak málo vody, ani si nemůžou pořádně zaplavat...

Ke konci jsme ještě potkali jednu zebru, že jsem si ji mohla prohlídnout zblízka. Je fakt krásná :-)

I když děti víc ocenily tu malou prolézačku :-)

Protože byl ještě čas, tak jsme zašli do parku vedle a chvíli poseděli u fontány. Co tam asi vidí...? :-)

Byl to moc pěkný den a jsem ráda, že jsem se konečně potkala s Marťou "naživo" :-) :-)

K.

135/365 II. - Odpočinkový den

Na dnešek jsme udělali odpočinkový den. Mysleli jsme, jak nás všechny budou bolet po včerejšku nohy a ono docela dobrý. No i tak jsme se jen tak flákali. Děti si malovaly a já jsem doháčkovala tu druhou čepičku (je světle a tmavě růžová, ale ta tmavá vůbec nešla vyfotit a vypadá jako červená).

K.

134/365 II. - Huťský vodopád a lanovka

Dneska jsme se vydali na delší výšlap. Po hlavní silnici jsme šli přes Horní Rokytnici ke Starému mlýnu a od něj po modré do kopce k Huťskému vodopádu.

Protože děti měly pořád dost energie, tak se rozhodlo, že půjdeme dál. Cestou jsme potkali i pár borůvek :-)

Pak jsme došli k rozcestí Huťský potok. Doprava to bylo na Dvoračky a doleva na Hoření domky (v mapě je tedy napsáno Horní domky).

No a protože na Hořeních domkách je ta menší lanovka, tak se šlo tam. Další rozcestí bylo Nad Světlankou (v mapě mám opět něco jiného - Nad Světlavkou - pak si vyberte).

Děsnou cestou z kopce (byla blátivá a rozježděná od náklaďáků) jsme došli k Hořením domkům a stavili jsme se v hospodě Skácelce. Bětka pořád říkala, že si dá polévku, i když věděla, že Honza chce hranolky s kečupem. A když je pak u Honzy viděla, tak je chtěla taky :-) Klasika :-)  Na mě zbyla ta její polévka :-)

Pak jsme pokračovali k lanovce, která byla už jen kousek. Cestou jsem si cvakla i kvítí :-)

Lanovka měla jet až za 10 minut, tak nám pánové z obsluhy popojeli se sedačkou, abysme si zatím mohli v klidu sednout. Začínaly pracovat nervy :-)  S Járou jsme nevěděli, jak to budou děti zvládat. A kdyby se něco dělo, jestli je udržíme. Seděli jsme všichni vedle sebe, já přidržovala Bětku, Jára Honzíka a čekali jsme na rozjezd. 

Nakonec byly děti víc v pohodě, jak my dva :-) Já se musela dívat na ně a na Járu, protože pohled před sebe a dolů mi vůbec nedělal dobře a radši jsem zhluboka dýchala. Až tak v polovině cesty jsem se mohla začít rozhlížet okolo. Jára udělal ze začátku asi 3 fotky a pak už foťák uklidil a bylo vidět, že už by byl taky radši na konci. Honzík by pořád na něco ukazoval, což znervózňovalo Járu, takže mu furt říkal, ať se nevrtí. Bětka se jen rozhlížela a dobrý. V jednu chvíli jsme se trochu zpomalili a maličko zhoupli. To bylo tedy něco pro mě... Zato Bětka byla naprosto nadšená a pořád říkala, že se chce ještě houpat. No není ona šílená? ;-) :-) :-)  Dolů jsme dojeli v pořádku :-)  I když děti by určitě jeli ještě jednou. Jára prohlásil, že na žádnou lanovku už nejde :-) :-)

Večer jsem dodělala tu čepičku a začla novou.

K.

133/365 II. - Harrachov

V noci byla zase bouřka. No doufám, že to takhle nebude celý týden... Ráno se pářilo z okolních lesů.

Na procházku to dneska nevypadalo, tak jsme se vydali do Harrachova, že koukneme do sklárny. Cestou začlo zase pršet a pršelo i tam. Ale chvílema se to vždy vybralo nebo jen mžilo. Takže to až tak hrozný nebylo. Ve sklárně to zvládli i Honzík s Bětkou a ani se moc neotravovali.

Ve sklárně to mají dobře sehraný, každý sklář dělá jeden úkon a pěkně jim to odsýpá. Jen tedy nevím, jestli není trochu na hlavu, když si je tam pořád někdo prohlíží a fotí.

Pak se polotovar sklenky zavěsí na "lanovku"...

 ...a frčí do pece

Pak jsme ještě nakoukli do brusírny, která je 100 let stará a je poháněná vodní turbínou. Skoro vše je původní a plně funkční. 

Venku zase nepršelo, tak jsme stihli i foto u vláčku :-)

Cestou domů jsme se stavili v místní Normě a nakoupili něco na svačinu, protože do večeře bylo ještě daleko a na další výlet to nevypadalo, protože se zase hodně rozpršelo.

K.