Ocenění

Jára si dneska vzal dovolenou. Ale ne kvůli nám, ale aby jel zase na závody... Odjel ráno po 7. a vrátil se za 12 hodin. Já mu neberu, že má nějaký koníček, ale někdy se to ve mně pere, že on se celý den baví a já mám celý den na starosti děti. A ony, jak když na to mají nějaký extra smysl, dokáží být protivní až hrůza. Odpoledne jsme měli i s mamkou zajít na malou pouť, co máme hned vedle baráku. Honza se těšil na skákací hrad, který přímo zbožňuje a Bětka by šla na kolotoč a houpačku. Mají tam i malou trampolínu, tak by si mohla zaskákat tam. Na ten hrad je ještě malá. Tak jsem po dětech chtěla, aby si uklidily. Několikrát jsem je upozornila, že když si neuklidí, že se na pouť nepůjde. Honza byl neustále vysmátý (doslova) a tvářil se, že se tam stejně půjde, i když neuklidí. A neuklízel. Tak když už jsem jim to řekla asi popatnácté a nic se nedělo, tak jsem řekla mamce, že se nikam nejde. Že mu pořád vyhrožuju, že tam nepůjde, tak aby viděl, že to myslím vážně. A Honza se pořád ptal, když že už půjdeme na ten hrad. Tak jsem mu vysvětlila, že dneska určitě ne. Že jsem něco chtěla, a že oni to neudělali. Takže mají smůlu. Tak začal brečet, ale vydrželo mu to tak 2 minuty... Nevím, přijde mi, že je mu poslední dobou nějak všechno jedno. Jestli je to takové období...? 

Protože bylo hezky, tak jsme se šli všichni alespoň trošku projít. Cestou jsem se sešla s Janou s dětma, protože chce, abych udělala Anetce baretek. Tak mi měla dát přízi. Jenže měla jen jedno 50g klubíčko, což je málo. Tak musí ještě jedno přikoupit.  

Večer přijel Jára. Už v mobilu psal, že má bronz za dnešní závod a za celkovou účast (či jak to napsat) má stříbrný pohár. Nevím, jestli bych si ten pohár nezasloužila víc já... ;-) ;-) ;-)   

K.