Lov na jehlice

Jára má dneska volno, tak jsme ráno zašli s Honzou na ortopedii a chirurgii. Na ortopedii ho objednali až na listopad, tak jsme jen chvíli čekali, než ho vzali na chíru. Nevěděl, co ho čeká, tak byl statečný. Dovnitř s ním šel Jára, já jsem s Bětkou počkala v čekárně. Pak jsem slyšela pláč, ale jen chvíli. Doktor mu to neudělal celé, musí tam ještě asi 2x. Cestou domů jsme ještě koupili řepíkový čaj. Honzík pak po každém čůrání brečel, tak jsme rozhodli, že ho necháme doma do konce týdne. Zítra skočím do školky ho omluvit.

Po obědě jsem se vypravila do Libně pro ty kulaté jehlice. Docela štreka :-)  Jela jsem autobusem na Vypich, pak jednou tramvají na Spartu a pak druhou do Libně. Čistý čas od nástupu do autobusu byl 57 minut. Tam. Ale bylo by to o 10 minut kratší, kdyby mi na Spartě ta druhá tramvaj neujela. Ale zřejmě jela dřív. Tedy bydlet bych tam nechtěla - ten puch od aut byl docela síla. A to jsem na té zastávce stála jen 10 minut. V galanterii jsem koupila jehlice (bohužel neměli vel. 4, tak mám 4,5) a 3 barvy Glorie, které nemám. Nemám jich tedy víc, ale ty ostatní si časem chci objednat přímo u Vlnapu.

Protože byl Honzík statečný a má bolístku, tak jsem večeři "uvařila" u Mekáče :-) :-) :-)   Děti šťastné jak blechy :-)   Tak jednou za čas to snad nevadí, když si dají něco nezdravého... I když, co je dneska vyloženě zdravé, že? 

K.